Český tým na výměně mládeže v polském Rzeszówě!
Řešov, město velikosti Znojma s počtem obyvatel Plzně, se stal zhruba týdenním domovem slovanských týmů z Česka, Slovenska, Polska a Ukrajiny (ale nezapomeňme na kolegy ze Zimbabwe a Tádžikistánu, kteří v Řešově studovali a přidali se k polskému týmu). Zachovalé historické centrum s ukázněnými řidiči si nás získalo dostupností různých služeb (hlavně zmrzliny a ikonických Žabek), přičemž nepůsobilo nikterak hlučně, či uspěchaně.
Projekt byl zaměřený na rozvíjení takzvaných jemných dovedností (soft skills), konkrétně na práci ve skupině, naslouchání druhým, kritickému myšlení, kreativitě nebo zvědomování zdrojů pomoci při stresu. Skrze svůj skromnější počet účastníků se stala výměna mládeže komorní zkušeností jedné velké party, což bylo umocňováno tím, že od sebe národní týmy neměly mateřskými jazyky příliš daleko. Na projektu jsem tak mnohdy cítil vcelku rodinnou atmosféru, za kterou vděčím z velké části také našemu českému týmu, ve kterém jsme si opravdu skvěle rozuměli.
Úvodním překvapením nám bylo umístění našich ubikací a místnosti pro aktivity, neboť jsme sídlili takřka v nádražní budově vlakové stanice. Kupodivu vlaky nebyly příliš slyšet, jelikož jsme pokoje měli na druhé straně budovy, než byl peron. Pokoje navíc byly na dobré úrovni a o sprchy nebyla nouze. Nevýhodou byla absence společenské místnosti pro večerní posezení, ale tento nedostatek vynahrazovaly různé řešovské podniky.
První den byl klasicky zasvěcený poznávání se, učení se jménům, ale také prohlídce Řešova. Další den jsme se věnovali osmi kompetencím YouthPassu a team-buildingovým aktivitám. Aktivity během setkání cílily především na vnitřní prožitek než na konkrétní výtvor. A jak už to na Erasmus+ projektech bývá, i zde jsme se o věcech učili neformální cestou (tedy ne takovou, kdy jeden člověk přednáší před tabulí a zbytek lidí v místnosti se tváří, že ho poslouchá).
Například výuku oněch osmi kompetencí, které během výměn mládeže můžeme rozvíjet, jsme pojali opravdu netradičně. Nejprve jsme se rozdělili do menších skupinek a ke každé kompetenci vymýšleli její konkrétní ztvárnění v podobě osvojené schopnosti. Nápady jsme následně sepsali na osm různých lístečků. Vtip byl v tom, že jsme nakonec tyto lístečky lepili na chapadla papírové chobotnice, kterou jsme pojmenovali Octavius, a následně debatovali o každém chapadlu. Přitom jsme došli mimo jiné i k tomu, že některé kompetence sdílí schopnosti (např. schopnost jazyků spadala do multilingvální kompetence, ale také do kompetence kulturního povědomí).
Další den jsme opustili hlavní vlakové nádraží a aktivity měli ve dvou různých střediskách. V dopoledním bloku jsme se učili pojmenovávat manipulaci v reklamách a posilovali tak své kritické myšlení. V odpoledním bloku jsme debatovali o podstatě kreativity a jejímu vztahu k limitacím – aneb je kreativní umět pracovat ve vytyčených mantinelech, nebo tyto mantinely kreativitu omezují? Nakonec jsme prezentovali nápady na futuristický způsob dopravy a někteří vystoupili z komfortní zóny pantomimickou scénkou.
Osobně mi však nejvíce utkvěl čtvrtý den, kde jsme v dopolední aktivitě každý pracovali sám a měli se zahloubat do toho, jak prožíváme stres. Odhalovali jsme spouštěče stresu, dále určovali, zda spadají pod naši kontrolu, nebo jsou mimo ni, přemýšleli jsme o dostupných zdrojích pro zotavení se ze stresu, nebo o způsobech, jakými se stresem běžně vypořádáváme. Na aktivitě se mi především líbilo, že jsme měli k dispozici kvalitní materiály, o které jsme se mohli opřít – vycházeli jsme tak z uznávaných příruček a vlastní zkušenosti, namísto například z obsahu vygenerovaného jazykovým modelem.
V odpoledním čase jsme pak navštívili interaktivní podzemní muzeum, kde jsme se například dozvěděli, že koncentrace maloobchodů Žabka má možné odůvodnění vzhledem k městské pověsti. Řešov totiž vznikl na půdě bažiny, kterou první osadníci vysušili. Název obce pak mohl vzniknout postupnou modifikací slovesa „kuňkat“ (polsky rechot).
Poslední den byl tradičně využitý k předání YouthPass certifikátů, k reflexi nad celým projektem a k sepsání vzkazů a přáníček na rozloučenou lidem, díky kterým byl uplynulý takřka týden opět unikátní a nenahraditelnou možností nechat se inspirovat, nadchnout, opustit běžné problémy, vyzkoušet si nové sociální role nebo dokreslit, či setřít černo-bílé představy o jiných národech.