Hudební projekt v Dánsku: aneb přes noc hvězdami!
Když jsem na začátku září objevila příležitost v podobě hudební výměny mládeže vDánsku, prvně jsem popravdě dosti váhala, zda do toho jít. Po nějaké době přemítání jsemvšak zasedla k počítači, vyplnila přihlášku a o 2 týdny později mi cinklo upozorněním nae-mail se slovy: „Byla jsi vybrána!“ V tu chvíli mnou projela vlna vzrušení a už teď vámmůžu říct, že to fakt za to stálo!
Naše výprava započala v pátek 10. října 2025, kdy se naše česká skupinka poprvé setkalana pražském letišti v obložení baťůžku, kufrů a někteří i za společnosti flétny či houslí.Rychleji, než řekneš řeřichový řízeček, jsme však už stáli na půdě dánské, natěšení na vše,co následující týden plný muziky přenese.
Ubytování jsme byli v malebných prostorách temnější školy, která se po dobu kempu stalanaším druhým domovem. Hned po příjezdu se rozjela spontánní hudební jam session – zpěv, smích a spousta energie. Bylo jasné, že nuda tu rozhodně nehrozí!
První den kempu patřil vzájemnému poznávání a tvoření hodně hudby. Byli jsme rozdělenido 6 malých skupinek, ke kterým jsme patřili po celý tento týden. Měli jsme za úkols využitím nástrojů typu starý psací stroj či třeba lžíce vytvořit skladbu, kterou jsme pakvečer před ostatními předvedli.
Druhý den započal výbornými dánskými houstičkami k snídani a pokračovalaworkshopem kolektivního zpívání více hlásného kánonu. Po obědě jsme se shlukli vnašich skupinkách, již ze včera, tentokrát ale s úkolem vybrat si pomocí kartiček s různýmimotivy náš hlavní motiv pro naše hlavní hudební veledílo. V odpoledním „chill time“ jsmese pak někteří vydali objevovat krásy přilehlého města Helsingør se všemi magickýmiuličkami a velkolepým hradem Kronborg z Hamleta. Co se večerního programu týče, takani ten nebyl nijak ošizen. Dneska nám totiž svoji kulturu představovali němečtí aseveromakedonští účastníci a my si tak nejen poslechli několik úžasných písní, ale naučilijsme se i jejich typické tance.
Třetí den byly téměř celý zasvěcen skládání naší vlastní tvorby, kterou jsme si všichni jakohudební nadšenci náležitě užili. Prostor byl, jak proto vyzkoušet si nové nástroje, tak i prozapojení svého kreativního ducha a přinesení spousty skvělých nápadů. Odpoledne pakbyla možnost vyrazit na procházku do přilehlého lesa a vychutnat si tak barevnou scenérii podzimu v plných douškách a nasbírat i několik hub. Večer tentokrát patřil naší českékultuře.
Čtvrtý den se nesl v podobném duchu jako ten předchozí. Spousta práce na našemhudebním díle, které už začalo pomalu, ale jistě nabírat finální podobu, v podvečeropékání marshmellows a zpívání táborovek. Večer pak přišel na řadu inspirativní artist talks dánským hudebním umělcem a taky dánský kulturní večer.Ani pátý a poslední den na tomto úžasném kempu rozhodně nezklamal, ba naopak! Ránoproběhla finální zkouška našich písní a pak již po tradičně výborném obídku jsme se pěškypřesunuly do místní koncertní haly. Tam jsme měli nějaký ten čas na doladění všeho,povídání a sdílení příběhů s ostatními i na procházku městem. Po večeři o půl osmé pakvše nastalo. Sál se začal rychle plnit, jak lidé přicházeli, atmosféra houstla, světlareflektorů pronikavě svítila. Asi nikdy by mě nenapadlo, čeho všeho jsme schopni běhempár dnů. Z nuly jsme složili něco tak úžasného, že doteď tomu sama nevěřím. Tenneutichající aplaus a úsměvy všech si pamatuji i dlouho potom, co jsme se vrátili nazpět.
V odjezdový den začala asi ta nejtěžší část – zabalit si svých 5 švestek a rozloučit se slidmi, o kterých jsme ještě pár dnů zpátky neměli ponětí. Ponětí, jak moc nám budouchybět. Část naší české skupinky se ještě rozhodla, že před odjezdem do naší českédomoviny objeví kouzlo dánské metropole a protáhnou si po Kodani své nožky. Chtěnechtě náš čas tam, ale stejně utekl, jako mléko na kakao z rendlíku, a teď jsme už všichninazpět s hlavou plnou vzpomínek.
Ještě teď si děkuji, že jsem to riskla a tu přihlášku odeslala. Nejenže jsem byla součástískvělé hudební party, ale taky jsem potkala nespočet úžasných lidí, zlepšila sev angličtině a povyrostla – ne o centimetry, ale o zkušenosti a zážitky. A jestli ty taky váháš,zda do toho jít či „radši ne“ … běž! Jen si představ, co všechno tam venku na tebe čeká.
Stojí to za to. Dá ti to mnohem víc, než si teď vůbec dokážeš představit.
Za český tým,
Alexandra