Můj dobrovolnický rok s Evropským sborem solidarity
Ahoj, já jsem Markéta a díky Evropskému sboru solidarity jsem měla možnost vyrazit jako dobrovolnice na téměř roční pobyt do Francie. Byl to rok plný zážitků, nových zkušeností i setkání, na který budu ještě dlouho vzpomínat.
O možnosti vyjet na dobrovolnický projekt jsem se poprvé dozvěděla od své sestry, která se na podobnou zkušenost vydala už o pár let dřív. Francie mi nebyla úplně cizí – během studia jsem strávila dva semestry na Erasmu v Clermont-Ferrand a řekla bych, že jsem v této zemi navždycky nechala část svého srdce. Po dokončení studia jsem proto hledala způsob, jak se sem vrátit. Zároveň jsem si vždycky přála zkusit žít delší dobu někde na jihu, ideálně u moře. A přesně to se mi splnilo díky projektu ve Frontignanu, menším přímořském městě jen kousek od Montpellier.
Na projektu jsme pracovali v šestičlenném mezinárodním týmu a naším hlavním cílem bylo šířit povědomí o Evropské unii a evropských hodnotách mezi mladými lidmi i širší veřejností. Bylo moc fajn, že nás bylo takhle víc – hned od začátku jsem měla kolem sebe, kromě skvělého mentora Mohameda, partu lidí v mém věku, o které jsem se mohla opřít a se kterými jsme sdíleli každodenní radosti i výzvy.
Pravidelně jsme chodili do místních škol, kde jsme se snažili studentům zábavnou formou přiblížit fungování Evropské unie nebo jim představit naše domovské země. Často jsme se zapojovali i do akcí organizovaných městem a oslovovali širší veřejnost. Velkou součástí projektu bylo také propojování kultur – například jsme organizovali workshopy vaření v komunitním centru. Jedním z mých oblíbených momentů bylo předvánoční pečení perníčků s francouzskými seniory, na kterém jsem spolupracovala s kolegou Jirkou (ano, na projektu jsme se náhodou sešli dva Češi!!).
Kromě společných aktivit měl každý z nás i vlastní misi. Já jsem se zapojila právě ve zmíněném komunitním centru a také v dobročinné organizaci Emmaus, kde jsem pomáhala s každodenním chodem organizace a s tvorbou obsahu na sociální sítě.
Z projektu si odvážím hlavně spoustu krásných vzpomínek – vyjížďky na kole na pláž, večerní procházky po Montpellier, pěší túry v nedalekých Cévennách nebo Pyrenejích i obyčejné chvíle strávené s přáteli. Poznala jsem, jak žijí místní, potkala inspirativní lidi a navázala přátelství, která, jak doufám, vydrží i po skončení projektu. Z profesního hlediska mi tahle zkušenost rozhodně pomohla zdokonalit francouzštinu a zároveň rozvinout komunikační dovednosti, adaptabilitu i schopnost spolupráce v mezinárodním týmu.
Pokud bych měla říct, co pro mě bylo výzvou, tak bych zmínila asi dlouhou letní vlnu horka. Mám teplé počasí ráda, a tak jsem nečekala, že právě tohle by pro mě mohl být problém. Pláž byla naštěstí blízko a v půlce července jsem se také zajela na chvíli zchladit do Česka.
Dobrovolnictví v rámci Evropského sboru solidarity bych doporučila všemi deseti. Ani jednou jsem nelitovala, že jsem vyjela takhle na delší dobu (ani v tom létě!) – a pokud někdo přemýšlí, jestli vyjet, za mě rozhodně ano. Zároveň bych chtěla moc poděkovat Anet a Pavli z Brno for you za veškerou pomoc a podporu před výjezdem, během projektu i po návratu.