Vědomé dýchání, psaní reflexivních deníků, sdílení ve skupině či tvůrčí vyjadřování: aneb i projekt na vesnici má svoje kouzlo
O projektu jsem se dozvěděla z webových stránek Brno for you. Velmi se mi zalíbila jeho náplň. Téma projektu bylo well-being pracovníků s mládeží, mindfulness praktiky a mentální stabilita, abychom zůstali motivovaní, nabití a bez vyhoření. V naší partě, která se vypravila za Českou republiku jsme byli 4 – Jana, Lenka, Nicole a Olfi. Již před konáním projektu jsme se domluvili a jeli jsme všichni stejným vlakem, dokonce i ve stejném vagonu Regio Jet, takže seznamování probíhalo již tam. Vyrazili jsme v 9 ráno v sobotu 28. června z Prahy do Budapešti. Cestu nám trochu zkomplikovalo zpoždění vlaku, takže jsme nestihli soukromý autobus, který odvážel všechny účastníky přímo na místo, ale s pomocí maďarské organizátorky Blanky jsme se zvládli dostat na místo konání ještě v sobotu v noci. I to patří k cestování.
Tréninkový kurz se konal v malé maďarské vesnici Hollókő na sever od Budapešti. Další účastníci přijeli ze Slovenska, Maďarska, Litvy, Belgie, Španělska, Řecka a Rumunska. Atmosféra mezi účastníky projektu byla velmi uvolněná. I místní lidé byli velmi přátelští, zajímali se o náš projekt a neváhali nám v případě potřeby pomoci.
Jako účastníci jsme zažili smysluplný program, který kombinoval meditační praxi, zážitkové učení a řadu aktivit zaměřených na pohodu. Zúčastnili jsme se vědomého dýchání, psaní reflexivních deníků, sdílení ve skupině a tvůrčího vyjadřování, což nám pomohlo uvolnit se, rozvinout větší sebeuvědomění a navázat kontakt s ostatními na hlubší úrovni. Měli jsme také možnost vytvořit a facilitovat vlastní aktivitu s podporou školitelů. Ti nás vedli celým procesem a pomohli nám utvářet strukturu našich sezení. Tyto zkušenosti nám poskytly praktické nástroje a novou inspiraci k podpoře pohody – nejen naší vlastní, ale zejména mladých lidí, se kterými denně pracujeme.
Z Hollókö jsme odjížděli autobusem, který nás vezl zpátky do Budapešti. Tam jsme se rozloučili s ostatními účastníky a metrem dojeli na vlakové nádraží na vlak do Česka.
Z kurzu si každý z nás odvezl něco jiného – pro někoho to bylo rozhodnutí začít si pravidelně psát deník, jiný chce dál pokračovat v meditaci, někdo si odnesl jen pár vět, které mu zůstaly v hlavě. Společné ale bylo to, že jsme měli možnost na chvíli zpomalit a dívat se víc dovnitř než ven. Přemýšlet o tom, jak se máme, co potřebujeme, a co se s námi vlastně děje. A to je něco, co v běžném rytmu dost často nezbývá čas udělat.
